Nepatřím k těm lidem, kteří všemu snadno uvěří. Nevolím politiky podle toho, co slibují, nekupuji věci, které se propagují, příliš nedám ani na internetová hodnocení a kritické myšlení mi rozhodně není cizí. Ale ještě před pár lety jsem měla jistý přirozený respekt třeba k tomu, co se psalo v odborných článcích, v knihách, co se říkalo ve veřejnoprávní televizi.

Probuzení aneb vyvedení z omylu u mne nastalo v období, když jsem se začala vzdělávat v oblasti přírodní kosmetiky a aromaterapie. Už mi bylo jasné, že konvenčním kosmetickým produktům nejde ani tak o skutečné zdraví mé pleti, ale spíše o vlastní zisky, a to i za cenu používání nebezpečné chemie. A tak se moje důvěra přesídlila na druhý břeh. Na alternativní břeh. A bezpečně by si tam žila i dál, kdybych jednoho dne neshlédla populární pořad České televize – Gejzír. V reportáži mluvila paní Alena Thomas známá „home-made“ výrobkyně kosmetiky, autorka úspěšných knih „Děláme si to doma sami“. (Neupírám jí zásluhy na poli výroby domácí kosmetiky, ale čím větší máme prostor pro osvětu své práce, tím bychom měli být obezřetnější na slova a názory, které vypouštíme do světa.)

V reportáži paní Alena mimo jiné popisovala, jak snadné je si doma vyrobit i třeba přípravek na opalování: „Vezmete bambucké máslo, které má ochranný faktor 5, dále kokosový olej, který má faktor také 5, plus minerál zinkoxid, který má ochranný faktor 20. A tím máte dohromady ochranný faktor 30!“
Vyvalila jsem oči! Co je tohle za blbost? Přestože jsem v té době byla ve světě aromaterapie teprve prvňáček, můj selský rozum mi v tu chvíli varovně vztyčil prst!

Začala jsem se tedy o tuto problematiku více zajímat a skutečně se mi potvrdilo, že můj kritický pocit byl na místě. Že ochranné uv faktory jednotlivých složek se rozhodně nesčítají, nýbrž průměrují! Je to jako s dortem pejska a kočičky. Sto ingrediencí také přece neznamená, že to bude stokrát dobrý dort!

♦

A když to hodně zjednoduším, tak právě tímto okamžikem, jsem pochopila dvě důležité věci. Jednak jsem začala více důvěřovat svým osobním pocitům, byť by byly v rozporu s odborně se tvářícími radami a moudrostmi vyřčenými i v hlavním vysílacím čase na čétéjedna.
A také, že lži a bludy nevznikají jen za účelem, aby nás někdo záměrně obelhal, jak to známe třeba ze světa politiky a byznysu, ale prostě také jen z pouhé nevědomosti! A to pak stačí pár důvěřivých oveček – fanynek paní Aleny Thomas, které tyto zaručené rady od odbornice (mluvila přece v televizi!) roznesou po svých přítelkyních, klientkách, na Youtube videích … a řetězec šíření bludů je na světě! Jak snadné!

A také nebezpečné!
Když se takhle snadno na obrazovku dostane zdánlivě neškodný, ale přesto zdraví ohrožující blud z oboru přírodní kosmetiky, tak se to samé přece může stát i kdekoliv jinde.
Všude pracují jen lidé … lidé omylní a důvěřiví.
Neexistuje totiž žádná pravda, všechno jsou to jen názory. Názory těch, kteří zrovna dostanou příležitost něco veřejně říkat.
Takže proto ta – obezřetnost! 

Je třeba si uvědomit, že dnešní svět pracuje na systému Ctrl C, Ctrl V. Objedu moudrost, přetáhnu si ji na svůj blog a už to jede. Už zkopírovaná informace plyne ve dvou kanálech. A ve třech, čtyřech … až je jí všude plno, až to nakonec může vzbudit klamný dojem, jak velká pravda to je, když se o ní dočítáme všude kolem sebe.

Ze svého oblíbeného okruhu zájmu zdraví a krásy vybírám pár dalších námětů a ukázek, které mě stejně jako přípravek na opalování paní Aleny nenechávají v klidu …

• Že existuje nějaký daný pitný režim, který je určený věkem, pohlavím a váhou. Všechny doporučované hodnoty mi vždycky přišly až příliš vysoké … Otázkou ve vzduchu zůstává – co na takový ohromný příděl tekutin říkají naše ledviny? A jak se k tomu má vlastní pocit žizně?
• Že mému obličeji vrátí mládí obličejová gymnastika se svými názory, že to co se nám prověsilo od koutků ůst dolů jsou povolené svaly, které zpevníme tím, že třicetkrát mlaskneme. Že povislá oční víčka zachrání vytahování čela nahoru a že krabacení kůže si nemáme všímat, že si tím další vrásky nenaděláme!
• Že mé zdraví zachrání podivné a až příliš jednoduché rady, třeba ledová kostka na zátylek. (Rozhodně nedělejte!)
• Že pytle pod očima vyřeší mazání se kokosovým olejem. (Opak je pravdou. Každý olej a krém je jen další tekutina, která vzniklý pytel spíš zvětší než odstraní.)
• Že je hormonální jóga univerzální a neškodný systém cvičení. Já tedy na ní viděla ženy, které o práci s energií slyšely pouze v souvislosti s elektrikou a od teďka si ji mají samy posílat k vaječníkům nebo k hypofýze? A vůbec – jak lektorka  zkontroluje, že to dělají dobře? A co když to, nedejbože, opravdu dělají dobře a silný příval energie namíří někam, kde mají zdravotní problém. Nenapumpují, nezvětší ho ještě více?
• Opravdu je pro mne dobré dělat na lekci Pilates dvacet (a více) sedů, lehů? Neutrpí tím třeba moje krční páteř? A opravdu jsou „břišáky“ to, co žena skutečně potřebuje?
• Dnes není vůbec žádný problém si na každou teorii opatřit zaštiťující alibi v podobě nějaké vědecké studie či hodnocení spokojených klientů. Papír a klávesnice totiž snesou všechno a důkazní studie dokáží být až neuvěřitelně pružné! 

Především díky internetu, se dnes roztrhl pytel s všelijakými informacemi, kurzy, terapiemi, e-booky, teoriemi. Kdo se v tom má vyznat? Jak rozlišit, co je pravdivé, co je pro mne vhodné, co mi neublíží?
Máme jedinou možnost. Být obezřetní a učit se vnímat a věřit řeči svého těla, svým dobrým nebo špatným pocitům.  Přirozená moudrost vlastního těla je jediný správný rádce.