Deset vzkazů od lektorky jógy

Líbí se mi staré české připodobnění o tom, že když je něčeho hodně, tak se říká, že se s tím roztrhl pytel. A to bych si troufla říct právě o józe. Že se s jógou roztrhl pytel. Že se na nás sype doslova ze všech stran. Jako když rozpáráte peřinu. Nemohu mluvit za obyvatele jiných států, nevím, jak to mají jinde, ale myslím, že u nás v Čechách je to poměrně typický jev. Že něco, věc či aktivita, se jen velmi pozvolna, po jednotlivcích, kteří ji v jakémsi předvoji uvádějí v život a ve známost, dostává do širokého povědomí, až se něco překlopí a rázem je toho víc než dost. Že nás tato masovým zájmem vzedmutá vlna doslova zaplaví. Jako jediná kapka inkoustu v nádobě čisté vodě, která s přispěním (zřejmě typické české vlastnosti) napodobování – chci to, co mají ostatní – pomalu probarví zbytek vody do modra. Myslím, že se jóga stala doslova českým národním sportem.

Tedy nic proti tomu. To je prima, že se Česko hýbe a že se fyzické aktivity posunuly od bezděčného poskakování při hlasité hudbě směrem k pomalejším technikám, ale i tak mívám podivný pocit, že se to naše české jógování velmi odklonilo od svého původního záměru a že se stalo až příliš módní záležitostí. Na níž se navíc, jako na podzim se srocující ptáci na drátě, začalo přiživovat spousta výrobců a obchodníků. A tak se regály v jógových centrech a obchodech, ať ty dřevěné či virtuální, začaly zaplavovat východní vlnou. Podložkami s obrazci čaker, oděvy s potisky lotosových květů, šperky se znaky óm a všelijakými potravinami, nápoji, doplňky a kosmetikou v obalech, na kterých jsou vyobrazeny vrcholky Himálaje nebo tančící Šiva.

A já bych právě tímto článkem, byť v omezeném dosahu svých čtenářů, ale s velkou vděčností za ně (za vás!), chtěla tuto jógovou módní vlnu aspoň malinko zpomalit.
Jógu vedu nepřetržitě od roku 2008 a myslím, že jestli jsem v něčem dobrá, tak to je právě v tom, že umím chodit bezpečnými zlatými středními cesty. Moje lekce jógy vás nenaučí stát na hlavě nebo probouzet hadí sílu. Neodvezu vás na jógový pobyt do Indie (nanejvýš do Mariánských Lázní, kde jsme mimochodem strávili tento víkend), ale mohu pomoci s posunem po malých krůčcích. Všednodenních, ženských, obezřetných, domácky středoevropských.

A proto mi dovolte nabídnout vám
několik vzkazů ode mne,
jako od lektorky jógy:

V osmistupňovém systému jógy (Patandžálí) je ještě před bodem Ásana – tedy před bodem jógových pozic bod první. Důležitější. A ten je o tom, jak bychom měli / a neměli žít. Jedná se o soubor ctností a nectností, které jsou zároveň nutným předpokladem dalšímu konání. Bohužel západní pojetí jógy tento bod nebere příliš v potaz a omezuje jógu pouze jen na tělesná cvičení.
To, co bychom měli dělat, Patandžálí nazývá jako „Nijama“. Jde především o tyto činnosti – čistota (těla a ducha), sebekázeň, spokojenost, sebepoznávání, pokora.
A to, co bychom neměli dělat, se nazývá „Jama“. A tím je myšleno – neubližovat sobě a druhým, nepřivlastňování. nepřipoutanost, neskromnost, nestřídmost.
Chápu, že oba body mohou vyznívat poněkud formálně (trochu jako církevní desatero), ale věřte, že opak je pravdou. Dokud budeme nadávat na sousedy, budeme si neustále na něco stěžovat, hádat se se svým manželem, hromadit a lpět na majetku, kritizovat a pomlouvat, handrkovat se o peníze, tak můžeme meditovat od rána do večera a na své cestě za zdravím a osobním růstem se nepohneme ani o milimetr.
Na jógu nepotřebujete vůbec nic. Nenechte se zmýlit tím, že lidé ležící ve studiu vedle vás mají sněhobílé dresy, zápěstí plné kuličkových náramků a náhrdelník se 108 korálky a střapcem. Nejsou díky všem těmto artefaktům většími jogíni než vy, která přijdete jen v legínách a tričku. Na jógu dokonce nepotřebujete ani tělocvičnu. Můžete ji provozovat doma, na zahradě, v parku, procházkou v lese a nebo klidně i při běžných činnostech. Například při čištění zubů, obouvání bot, při jízdě v autě, při stání ve frontě. Možná stačí dokonce ještě méně – stačí pouze spokojeně žít.
Když se vám na lekci cokoliv (ať je to cvik, zpěv, pozice, technika) nelíbí, nezdá, příčí …, nenuťte se do ní. Buď si udělejte nějakou svoji vlastní alternativu, nebo prostě jen klidně dál seďte a nezúčastňujte se jí. Řiďte se především svými vlastními pocity, nikoliv příkazy lektorů.
Vlastně je vůbec dobré si zapamatovat, že by nemělo existovat nic jako příkaz. Vše by mělo být pouze a jedině dobrovolné – d o p o r u č e n í .
Já osobně jsem se vždy, vedena vlastním intuitivním pocitem, vyhýbala (viz předchozí bod) všem praktikám, ve kterých šlo o přílišné „čarování“. Zmíním například i zdánlivě neškodné posílání energií uvnitř těla v hormonální józe. Jak můžete vědět, že to děláte dobře? Jak můžete vědět, že to neděláte špatně? Jak si můžete ověřit, že si neubližujete? Jak může lektor zkontrolovat, co se uvnitř vás děje? Lektor uvidí, že máte nahrbená záda a může do vás šťouchnout, ale jak zkontroluje cestování vaší energie směrem k hypofýze?
Neutíkejte z těla ven. Věřím, že vše, co má být pro nás užitečné, by mělo směřovat dovnitř, k jednotě a k přítomnosti. Převedeno do praktického jazyka – při cvičení a relaxačních pozicích bychom se neměli „vymísťovat“ a přesouvat svou mysl jinam. Do jiných zeměpisných končin, do minulosti, do budoucnosti, do snů a představ. Nejsem dokonce ani velký fanoušek orientální hudby a zvuků moře. Naopak jsem zastáncem toho, že bychom měli být spokojení s tím, kde právě jsme. Ležet v tělocvičně uprostřed města a v hlavě živit představy o tom, že ležím na pláži, mi připadá jako projev velké nespokojenosti. A spokojenost je první a hlavní předpoklad duševního i tělesného zdraví.
Důležitější než to, co děláte na jedné nebo dvou hodinách jógy týdně, je to, co děláte zbývajících dvacetčtyři hodin každý váš všední den. Pokud se hrbíte, špatně našlapujete, máte-li obecně chybné stereotypní tělesné návyky, tak vám pár lekcí nepomůže. Naopak – cvičíte-li příliš silově (nebo usilovně) – tak se vám vaše nedostatky jen zvětší, zvýrazní a zhorší.
K józe patří i zdravá strava … Jenže – je dobré stravovat se zdravě, smysluplně, ale nikoliv fanaticky. Vždy, když vidím, jak dnes někteří lidé striktně, až právě fanaticky, odmítají určité typy potravin, tak si říkám, co by tomu asi řekly jejich prababičky, které v těžkých časech minulého století žili v chudobě a neměly čím nakrmit svou rodinu? Myslím, že je dobré o svém stravování přemýšlet, vybírat si zdravé a regionální potraviny, vařit si a v rámci svých možností si i pěstovat (byť bylinky v truhlíku), ale zde více než jinde, uctívám pravidlo zlaté střední cesty. Dát si v přiměřené míře vše, na co mám chuť a nepodléhat žádným trendům ve stravování.
A jako bonus – jedenáctý bod navíc. Svůj duchovní růst neurychlíme žádnými speciálními jógovými technikami a pomůckami. Třetí oko si neotevřeme silou vůle, čakry si nepročistíme vodou z láhve s barevnými krystaly, svou duchovnost nezlepšíme meditací. Rosteme pouze a jedině svým životem. A to už jsme se efektem spirály vrátili zpět k prvním bodům. Více pro svůj duchovní růst učiníme, když vylepšíme svůj vztah s kolegy v práci, s matkou nebo s dětmi. Třeba i tím, že si místo jedné lekce jógy navíc s nimi zajdeme na procházku.