V krátké době jsem jednu podobnou myšlenku zaslechla hned ve dvou poměrně odlišných filmech. A to hned těsně po sobě. Prvním z nich byla sladká (a předvídatelná) americká komedie Prázdniny, která mně nalákala svým obsazením (Kate Winslet a Jude Law), ale ve výsledku se mi líbila vlastně jen díky myšlence, o které se chystám psát.
úvaha
U nás v Kladně se konaly francouzské trhy. Bylo to sice jen pár stánků, ale i přesto jsem […]
Narazila jsem na fejeton o tom, co nosí ženy v kabelkách. Ještě dříve, než-li jsem si ho přečetla, […]
Nakupovat (myslím oděvy, boty, kabelky … nikoliv rohlíky) chodím zásadně a nejraději sama. (I když vlastně i pro […]
Ten den, onu neděli, mi do cesty přišly dvě kytice. První z nich jsem obdivovala na Dni otevřených zahrad v nedaleké vesnici na malé květinové farmě pěstující staré zapomenuté druhy. A byla to kytice kouzelná. Půvabná, bohatá a zároveň venkovsky dojímavá. Její základ tvořily pryskyřníky, pivoňky a jiřinky. A stála čtyřistapadesát korun.
O víkendu jsem byla na pobytu s jógou, který pravidelně dvakrát ročně pořádám v hotelu v Mariánských Lázních. […]
Nepatřím k těm lidem, kteří všemu snadno uvěří. Nevolím politiky podle toho, co slibují, nekupuji věci, které se propagují, příliš nedám ani na internetová hodnocení a kritické myšlení mi rozhodně není cizí. Ale ještě před pár lety jsem měla jistý přirozený respekt třeba k tomu, co se psalo v odborných článcích, v knihách, co se říkalo ve veřejnoprávní televizi.
Takhle nějak zněla věta, kterou pronesla herečka Míla Myslíková, když jí Pavel Kříž, jako její filmový syn – […]
Když jsme byly malé, tak jsme se dozvěděly spoustu věcí, které jsme bez pochybností přijaly za své. Věci, […]
Tahle věta není z mé hlavy. Slyšela jsem ji asi před deseti lety, když jsem studovala jógu a tenkrát jsem jí nevěnovala až takovou pozornost, jakou si bývala zasloužila.
„Jasně, něco na tom je, ale když můžu podat dokonalý, stoprocentní výkon, tak je škoda se spokojit jen s osmdesáti, né?!“
Na konzultacích stylového sebepoznání často zažívám s klientkami jistou vzájemně si podobnou situaci. Děje se tak zhruba v […]
Moje dcera Rozárka mne požádala, abych s ní jela do obchodního domu IKEA. Spolu s manželem dokončují rekonstrukci domu a potřebovala ještě něco málo dokoupit. I když se mi z počátku moc nechtělo, nakonec jsem si řekla, že jsem tam vlastně už dlouho nebyla, a tak že s ní pojedu.
Tuhle větu jsem nevymyslela já, ale slyšela jsem ji v divadelním představení Čtyři dohody. Tahle věta je dokonalý […]
Možná jste, stejně jako já, postřehli, že postavení žen v pohádkách není nikterak slavné. Že většina ženských hrdinek […]
Ještě nedávno jsem kupovala svým blízkým drahé a náročné dárky. Manželovi mobilní telefon, letenku na víkend v Amsterdamu, dceři nový saxofon, mamince poukaz na dovolenou u moře, sestře a jejímu manželovi „podpultové“ drahé vstupenky do divadla. Ovšem ani jedna věc z toho, bohužel, nezafungovala tak, jak měla.
Všichni dnes milují anděly. Jsou jich plná květinářství a obchody s dárkovým zbožím, které sice vypadá jako pod […]
Tím že chodím do kaváren většinou sama, tak si vyslechnu spoustu rozhovorů od vedlejších stolů. A mám-li být upřímná, tak mi to ani moc nevadí. Vlastně mě to velmi inspiruje a baví – být posluchačkou cizích příběhů.
Oceňuji, že některé povedené a nadčasové kousky vyrábí firmy stále dokola, že s novou kolekcí nezmizí z nabídky. Jako třeba tílka se širokými, krajkovými ramínky v Promodu.
Tahle tílka jsou dokonce jedním z mých vůbec nejnošenějších svršků. A to po celý rok, od jara do zimy. A tak jsem se nedávno rozhodla jít si pro nové, pro to samé.
Mám ráda příběhy lidí, kteří se nebáli udělat ve svém životě změnu. Třeba opustit zaměstnání, které sice skýtalo […]
Winter in Paris 