Stalo se mi to, co už dlouho ne – to, že jsem brečela nad knížkou. Nešlo o žádnou […]
život
Právě jsem dočetla působivý román Předčítač od německého autora Bernharda Schlinka o milostném vztahu mladého chlapce a starší ženy s temnou nacistickou minulostí. A když jsem se dozvěděla, že byl podle ní natočen film v hlavní roli s Kate Winslet, musela jsem ho vidět (v další roli navíc muž s uhrančivým pohledem Ralph Fiennes).
Film, nesoucí stejný název Předčítač, byl velmi úspěšný a v roce 2009 byl nominován hned na pět Oscarů a jednoho z nich získala právě Kate Winslet za nejlepší herečku v hlavní roli.
Řekl můj manžel, když jsme se před nedávnem chystali na oslavu narozenin. Můj manžel není žádný modeman. Módu […]
Mou celoživotní láskou číslo dvě (jednička jsou oděvy, doplňky a barvy) jsou vůně. Vůně, esence, parfémy, ale také […]
Když jsem před lety prodávala na hrnčířských a řemeslných trzích své výrobky (především keramické plastiky s květinami a […]
Přestože mám na domovní schránce (sice malý, ale stručně výstižný) nápis „NE reKLAMU“ pravidelně mi do ní letáky […]
Kromě práce s oděvy, stylem a psaní blogů se každý večer plus jedno dopoledne, od pondělí do čtvrtka, věnuji ženské józe. Ve svém domě, v prostoru kamenné stodoly, jsem si nechala zbudovat malou komorní tělocvičnu. Většina mých klientek je stálých, ale i přestože své lekce nikde nepropaguji, spíše bych naopak řekla, že je držím docela skrytě, tak se pravidelně hlásí někdo nový. A velmi často jsou si maily těchto zájemkyň vzájemně podobné. Třeba jako nedávno:
Ze swapu jsem si odnášela celý štos starších čísel časopisu Marianne. Směnila jsem je za svou nepoužívanou kosmetiku. Časopisy si ráda prohlížím, ale nechce se mi za ně utrácet. Bohatě mi stačí ty z druhé ruky. Stejně se v nich píše pořád to samé. S časopisy je to podobné jako se to říká o módě: že je jako sud, do kterého se vrší trendy a když se sud zaplní, tak se jen otočí a jede se to celé nanovo.
Věta, která byla řečená v detektivním seriálu Mělas to vědět (v hlavních rolích Nicole Kidman a Hugh Grant), který rozhodně doporučuji ke shlédnutí. Je dramatický, napínavý i estetický napohled (myslím seriál, ne Hugh). Je to psychologický příběh o obratu poklidného života do zlého snu nejistoty a navíc módně velmi inspirativní a vkusný.
Před pár dny jsem si v naší obecní schránce na časopisy „Přečti a vrať“, u které se zastavím vždy cestou z ranní procházky, vzala jedno odložené číslo časopisu Vlasta (17/2022). Doma jsem si pak udělala kávu a posadila se s ním ke stolu. A aniž bych se na něj nějak příliš soustředila, spíš jsem jen tak zběžně listovala, pročítala nadpisy, prohlížela obrázky, až jsem došla ke stránce, zřejmě pravidelné rubrice, otázek a odpovědí známým osobám.
„Chci být více ženská!“ je jedno z hlavních zadání mých klientek stylového sebepoznání. Je to jedna z nejčastějších odpovědí na mou otázku: „Proč jste tady?“
A když po úvodním šálku čaje a teoretickém rozboru barevné typologie a barevné hloubky přijdou na řadu jejich oděvy, které si s sebou na konzultaci přivezly, shledávám, že jde většinou o věci, které byly pořízeny právě na kompenzaci tohoto nedostatku vlastní ženskosti: éterické šály, dlouhé sukně, květované halenky a spousta bižuterie.
Na našich společných rodinných dovolených má právo si každý říci, kam by chtěl, aby se jelo na výlet. […]
Film Smrt v Benátkách jsem viděla poprvé někdy na počátku devadesátých let a nijak zvlášť mne tehdy neoslovil, spíš […]
Na výstavu módy ve Sládečkově vlastivědném muzeu v Kladně s názvem „Žiju v první republice“ jsem se vypravila […]
Líbí se mi staré české připodobnění o tom, že když je něčeho hodně, tak se říká, že se […]
Myslím, že se u významu slova elegance stala chyba. Že došlo k záměně pojmů. Že se za eleganci vydává něco jiného, než elegance ve skutečnosti je.
Přídavné jméno elegantní se stalo popisem věcí. A přitom si myslím, že elegantní by mělo být spíše popisem hodnot.
Během období lockdownu jsem si uvědomila mnoho důležitých věcí. Například tu, že aniž bych na tom kdy dříve […]
Po období lockdownu, kdy jsem se pomocí nůžek, různých skřipců, gumiček a kuchyňských svorek z Ikea pokoušela dát […]
Po dlouhé době jsem udělala výjimku a přidala jsem se k manželovi, který seděl v obývacím pokoji a díval se na televizi na zábavný pořad Karla Šípa Minišou.
Zábavné „rozhovory“ nemusím už z principu. Nemohu se zbavit divného pocitu z toho, že dva nebo více lidí sedí u stolku, baví se a v hledišti tomuto jejich bavení jen tak přihlížejí více než desítky lidí (a u obrazovek pak další miliony).