Když něco nabízíte, či přímo podnikáte, tak vás pravděpodobně nemine tento jev – snaha každému vyjít vstříc. A ta se obvykle projevuje tím, že se příliš nebo vůbec neřeší vlastní pravidla a podmínky, ale právě naopak – otevíráme svou dobrosrdečnou náruč co nejvíce do široka, abychom do svých sítí nachytali co nejvíce klientů.

Přesně tak jsem to měla ve svém podnikání i já. Chtěla jsem vyhovět. Byla jsem vděčná za každou práci, za každou zakázku. Snažila jsem uspokojit všechny klienty, protože jsem potřebovala každou korunu. Byla jsem ráda za vše, co přicházelo. Nějaké omezování, či vybírání – to bylo pro mě nemyslitelné.
„Vždyť mi to nic neudělá“, byla tehdy moje mantra, kterou jsem obhajovala mnohdy rozpínavé chování svých zákaznic.

Jenže existuje staré známé přísloví o tom,
že podáte-li čertu prst,
tak si za chvíli bude žádat celou vaši ruku!

Určitou dobu to všechno děláte rádi. Těší vás, že se vám byznys rozjíždí a příliš nehledíte na sebe. Pracujete od rána do večera, od pondělí do neděle. Úplně vidím sebe, jak jsem ještě v deset hodin večer stála u žehlicího prkna a chystala věci na druhý den do obchodu. Svoje zájmy a nároky jednoduše zastrčíte někam do kouta. Upozadíte. Nemáte čas ani na to koupit si něco pořádného k obědu. Zhltnete tedy “ něco na rohu“ a nebo rychle v kanceláři s druhou rukou na klávesnici nebo na etiketovacích kleštích.
Jenže zákonitě musí jednoho dne přijít únava. A o tom, jak rychle se dostaví, rozhoduje nemalou měrou také náš věk, více vydržíme ve dvaceti, ještě i ve třiceti, ale ve čtyřiceti se naše tělo přihlásí o svá práva velmi rychle! Možná to, stejně jako u mně, přijde skrze bolest zad, a vůbec nezáleží na tom, že jste profesionální lektorka jógy. Možná, že se nemůžete nějak vyhrabat z nachlazení, možná také přijde i nějaké kilo navíc …
A tak to plichtíte, jak umíte. Sice třeba trošku zvolníte, sem tam slupnete ibalgin či valetol a záda namažete koňskou mastí. Zkrátka „klempírujete“ a polozdraví, polonemocní pracujete, vždyť se kola byznysu musí točit dál. A celé toto vaše konání posvěcujete slovy: „To je holt daň za tu svobodu!“

Pokud to včas nezachytíme, tak přichází další level.
Život nastaví kulisy a pošle aktéry, kteří nás začnou učit!

Moje vlastní učení přišlo v podobě nevděčných zákaznic, které zkoušely, co dám. Dnes už vím, že mi tenkrát přišly do cesty skutečně ty nejkomplikovanější a nejvybíravější, a to všechno proto, abych si začala vážit své práce a sama sebe. A dělo se to ve všech odvětvích mého podnikání.

Na prodejním portálu Fler.cz, kde jsem prodávala svou autorskou módu, jsem familiérně vycházela vstříc urychlenými termíny „Blanko, potřebuji to mít do soboty. Jdeme na ples!“, změnami, které si zákaznice navymýšlely: „Blanko, chci tohle, ale širší rukávy, větší výstřih, kratší délku a jinou barvu! a velkorysými obchodními podmínkami: „Blanko, posílám vám vše zpět, vím že je to už po termínu vrácení, ale já to bohužel dřív nestihla!“
Ano, šlo opravdu do tuhého. Moje dobré skutky byly odměňovány nevděkem. Zakázky byly vraceny, kritizovány … A to až do té doby, kdy to dostoupilo vrcholu a já narazila na zřejmě psychicky labilní zákaznici, paní Martinu Š. z Prahy, která se mi za mou dobrotu a snahu odvděčila pravým opakem – až téměř urážlivým hodnocením, které nešlo na Fleru skrýt ani smazat, a které mi rázem pokazilo celou mou dosavadní neposkvrněnou reputaci.

Každý, kdo vás naštve, tak vás zároveň učí o celé situaci přemýšlet. Učí vás vytvářet si svůj vnitřní řád. My totiž nemusíme vycházet vstříc každému! Nikdo nás nemůže využít ani zneužít, pokud to sami nedovolíme.

Obdobně se dělo i v mém druhém podnikání – ve veřejných lekcích jógy. Moje cvičebna je privátní, půvabná, ale malá. Zakoupila jsem si proto On-line rezervační systém, na kterém si lidé musí svoji lekci rezervovat. S tím nebyl problém. Jenže když ukážete svou vlídnou tvář, když jste přespříliš hodná a vaše hranice pružné, tak se začnou dít nemilé věci. Nedovřená vrátka vašich zásad jsou jen výzvou pro lidskou přirozenost se vám do nich tak nějak tlačit, až vám je nakonec vyvrátí a vy pak na to koukáte jako blázen.

Konkrétně:
Ještě odpoledne před večerní lekcí jógy bylo úplně obsazeno – plný počet rezervací – jak se ale hodina přibližovala, začaly chodit esemesky:
Ahoj, Blanko, prosím tě, nedorazím, ujel mi autobus.
Ahoj Blanko, promiň, ale nepřijdu, mám nemocné dítě.
Ahoj Blanko, omlouvám se, ale nečekaně nám přijela návštěva.
Ahoj Blanko, mám silnou menstruaci, nemůžu cvičit …

A kdybych to takhle nechala, tak bych nakonec cvičila jen s jedním klientem nebo úplně sama. Ledacos se totiž může stát. Jeden má nemocné dítě, druhý babičku, třetí psa, čtvrtý uvízne na dálnici v zácpě … ale proč to mám ve výsledku odnášet já? Investovala jsem do své tělocvičny nemalé peníze a proto chci, aby se mi to nejen vrátilo, ale abych z toho také něco měla! Jak řekla jedna rádoby vtipná zákaznice: „No tak, si aspoň sama zacvičíš, když už nic …“
Jenže na tohle já už neslyšela. To už byl pro mě špatný vtip. Blanka již touhle dobou přestávala být hodná a tolerantní. Už žádné takové nějaké … „tak aspoň si“…
(Když si budu chtít jít zacvičit, tak půjdu někam jinam, někam kde si u toho odpočinu a kde nemusím mluvit, přemýšlet a dávat povely.)

A tak jsem přitvrdila. Lekce si musí lidé hradit dopředu a když se do osmi hodin před začátkem neodhlásí, tak jim peníze propadnou. A bez výjimek!
Samozřejmě, že jsem se toho z počátku bála. Bála jsem se, že ztratím klienty, že půjdou jinam. Ale snažila jsem se těmhle hlasům nenaslouchat. To totiž mluví hlava a logika, což bývají často špatní a poněkud ustrašení rádcové.
A dobře jsem udělala! Obavy se ukázaly být zbytečné a lidé na mé podmínky bez problémů přistoupili. Možná jsem o několik zákazníků přišla, ale to nevadí. Alespoň se vyselektovali ti, kteří nebyli spohlehliví nebo ti, kteří si sami neuměli svůj čas zorganizovat. Čímž jsem se také naučila – nebát se o klienty. Když je to totiž dobrý klient, tak přistoupí na vaše podmínky a když ne, tak ho nechte jít jinam. Chtějte jen dobré klienty!

Lidé slyší na podmínky, které jim nastavíte, ale v první řadě si ty podmínky musíte umět sami vytvořit. Musíte vědět, co vlastně chcete a co už nechcete.
Řečeno sportovním slovníkem, když už jsme u cvičení: „Než se jde hrát, tak se prostě musí nejdřív vykolíkovat hřiště!“